|
Hermit-cz's Journal
|
Enough
|
October 29, 2008, 04:34:pm
|
|
Proste jednou musi prijit chvile kdy si reknete dost a takhle uz dal ne
A pak se hodne veci zmeni
Myslim, ze u me ta chvile prisla
Always has to come a moment when you say: enough and never more like that
And then a lot of things change
I think that moment came for myself
|
|
|
Maločešství
|
October 21, 2008, 03:53:am
|
|
Proč nemůže být Čech nejlepším? Protože určitě existuje mnoho Američanů nebo Evropanů mnohem a mnohem lepších. To je myšlení, které nazýváme "Maločešstvím", to je přesně to naše schovávání se a poukazování na malé poměry české. Jsme přece malá bezvýznamná země, v níž prostě nemůže být nikdo tak dobrý, aby obstál ve světovém měřítku. To je cesta našeho zakrňování, to je naše demotivace. Ale proč tomu tak je? Nikdo netvrdí, že nejlepší z Čechů musí být zákonitě nejlepší na světě, my ovšem tuto možnosti ani nechceme připustit. Vždyť v Americe je tolik vzdělaných lidí, tam bude jistojistě někdo lepší. Proč? Nemělo by to být naopak? Potřebujeme možnosti, potřebujeme motivaci. Naopak to oni "velcí" musí ukazovat na malé poměry české. Oni se musí bát a nepřipouštět, že by z takového nic uprostřed Evropy mohl být někdo lepší než jsou oni. My prostě musíme věřit, že tu někdo takový je. Věřit, že z naší malé země pochází nejlepší ze svých oborů, které nám celý svět závidí, a příště to můžeš být třeba TY. Jen tak vylezeme ze své ulity. Jen tak se přestaneme schovávat v tom našem doupěti ve střední Evropě. Jen tak se staneme plnohodnotným národem srovnatelným s Američany, Brity, Francouzi či Němci. Jen tak přestaneme být těmi "malými" Čechy.
|
|
|
Emilie Autumn
|
October 19, 2008, 08:52:am
|
|
15.10.2008 - koncert Emilie Autumn v klubu Matrix
Je ovšem poněkud zvláštní nazývat takovouto akci koncertem. Celý večer mi spíš přišel jako takové kabaretní vystoupení. Bohužel provázela toto vystoupení řada mínusů. Hlavním je rozhodně výběr prostoru. Klub Matrix skutečně není dobrým místem pro pořádání koncert - špatný zvuk a špatné osvětlení, díky kterým koncert ztrácel na extrémní kvalitě, které by v lepších podmínkách mohl dosáhnout. Dalším mínusem byla téměř nulová reklama a propagace (když jsem koncert nenašel ani na zastávkách MHD, byla asi někde chyba).
Jako předskokan vystupovala německá kapela Trunk Show prezentující jistý garážový rock říznutý kabaretem. Na jejich výkon jsem byl obzvláště zvědavý a doufal jsem, že se dočkám kvalit podobné mým oblíbeným Tiger Lillies. Bohužel nedočkal. Už u třetí písničky jsem se sám sebe ptal, zda skutečně nehrají stále tu první. Vzrušené nadšení tak padlo na vlně stereotypu, který se valil z podia. Na jejich obranu ovšem musím podotknout, že mnohé z jejich muziky se mohlo zcela ztratit na příšerném ozvučení (ne náhodou žádala kapela téměř po každé písni přeladit zvuk).
Někdy okolo desáté přišla řada na hlavní hvězdu večera. Během intra se na podiu objevila Emilie spolu s doprovodnou taneční skupinou Bloody Crumpets. Jedná se o skupinu tanečnic oděných ve viktoriánsko-gotickém stylu. Sama Emilie zvládla vystoupení perfektně. Maximálně se snažila zapojit publikum a, i když zpětná vazba pokulhávala (někdy bych řekl tím, že většina lidí nerozuměla její angličtině, a někdy důsledkem již zmíněného příšerného zvuku), ve výsledku vyšla show naprosto skvěle a myslím, že i obrovská fanouškovská spokojenost hovoří za své. Nemohu ovšem opomenout dvě vady na lesku - zaprvé mě trošku zklamalo, že většina zvuků byla vysamplována a Emilie neměla doprovod živé kapely (což by ovšem v tak malém klubu stejně nebylo možné), zadruhé je to vsazení na hity z nejúspěšnějšího alba Opheliac (z předcházejícího Enchant, které je plné naprosto úžasných písní, nepadla bohužel jediná).
Takovým bonusem byla i společnost, kterou jsem na koncertě měl. Ačkoliv Klárka nedorazila, měl jsem po dlouhé době možnost opět vidět Majdu a opět se tváří v tvář přesvědčit, jaké je to být s člověkem, se kterým si dokonale rozumím. Doufám, že se opět brzy setkáme :-*
|
|
|
”Pičo” po staročínsku
|
October 18, 2008, 05:36:pm
|
|
V dnešních dnech a týdnech, kdy jsem zasvěcován do tajů klasického čínského jazyka, narážím na teorii více než zábavnou.
Ať to může znít neuvěřitelně, jedná se o jazyk tak složitý ve své jednoduchosti, až se člověku chce pomalu věřit, že se snad sami velcí myslitelé doby dynastie Zhou usmívali nad každou větou, napsanou zcela chaotickou gramatikou, a myšlence na to, jak je za mnoho stovek let nebudeme schopni rozluštit a interpretace jediné fráze vyvolá diskuze v nejvyšších světových sinologických kruzích.
Zastavme se nad jedním znakem, s nímž přichází velmi zajímavá a nám blízká teorie. V klasické čínštině existuje morfém "yě" 也 , jehož význam je velmi nejasný. Jedná se o opravdu hodně frekventovaný znak. Nikdo si ovšem nevěděl rady s jeho gramatickým významem, jelikož je jeho existence pro ucelenou větu zcela bezvýznamná. Přišel ovšem český sinolog David Sehnal a přinesl vysvětlení, které jistě mnohým lingvistům nedá spát. Ve starém (snad Hanském) slovníku je znak "yě" popsán jako ženský yin. Když si promítneme dobu, do které klasický jazyk zapadá, přes jeho vznešený název se jedná o zvrácené období plné válek, chaosu a naprosté demoralizace čínské společnosti. Tváří tvář faktu, že valnou většinu obyvatel tvořili vojáci (všichni víme, že členové armádního sboru mluví velmi nevybíravým jazykem), a zmíněné slovníkové definici, je David Sehnal názoru, že staročínské "yě" je jakýmsi ekvivalentem dnešního moravského "pičo".
Je na nás, zda se nám líbí myšlenka, že Konfucius, Mencius, Han Feizi či Zhuangzi zakončovali své nejslavnější moudra dovětkem "pičo", či nikoliv. Je ovšem evidentní, že studium jazyka, který sotva můžeme pochopit, nabízí neutuchající možnosti a stává se lákadlem na nejrůznější bizardní či méně bizardní teorie. Duchové starých Zhouů se nám potichu smějí. Nezbývá než podotkonut: "Traduj, ale nevytvářej, pičo". 
|
|
|
Utopie
|
October 12, 2008, 05:18:pm
|
|
„Jaká je zrovna teď válka?”
„Ale co tě nemá. Dneska už války nejsou.”
„Nějaká přeci musí být.”
„Kdepak, dneska už je jednadvacáté století. Dneska už se neválčí.”
„Ale musí, dokud bude existovat společenská hierarchie, dokud tu budou státy a strany a národy, musí být taky války.”
„Války jsou minulostí. Dnes již něco takového není možné.”
„To snad žádný stát nechce vstoupit do války?”
„Nechce.”
„Žádný stát nechce dobít zpět své kdysi ztracené území, žádné utiskované národy není třeba osvobodit, to ani žádná velmoc netrpí nedostatkem surovin a neplánuje zaútočit a vzít si je od druhých?”
„.Je tomu opravdu tak.”
„Ale co dělají všichni ti prezidenti a diktátoři a generálové a ministři obrany? A co naši vojáci?”
„Víš. Od té body, co mezi sebou vlády světa přestali soupeřit a začali spolupracovat, politici přestali hledět na své vlastní dobro a začali se činit pro lid, od té doby, co mezi lidmi ubylo nenávisti, není již války zapotřebí. Není již žádné agrese. A není už třeba ani ty vojáky.”
„Ale to je přeci nemožné, neskutečné. Jak by se něco takového mohlo stát?”
„Na to ti asi neodpovím, ale stále se do takového světa toužím probudit.”
|
|
|
